Kamenné srdce
Karel IV. byl stavěním doslova posedlý. Jak uviděl nějaké pěkné místečko, hned tam založil město, hrad nebo alespoň kostel. A postavil toho tolik, že to pak nestihli zničit ani husité se Švédy dohromady…
Karlvšechno
Karel byl na architekturu srdcař. Jeho koníčkem bylo města, kostely či hrady nejen zakládat, ale také jim dávat své jméno. Takže už jako mladík sotva ochmýřený založil v Toskánsku obec a pevnost Monte Carlo, čili Karlova Hora. Běžte se podívat, stojí tam dodnes a je tam moc hezky. Dále hrady Karlstein, Karlsberg (dnešní Kašperk), Karlskrone (dnes Radyně), Karlsfried i Karlshaus. K tomu připočítejte lázně Karlsbad čili Karlovy Vary. Dokonce i Nové Město pražské se původně mělo jmenovat Karlstadt, ale to už bylo zřejmě překarlováno a název se jaksi neujal.
Příprava na konec světa
Karel IV. byl velmi zbožný muž a v Bibli si oblíbil zejména Zjevení Janovo čili Apokalypsu, která popisuje konec světa. Země i nebe budou zničeny v závěrečném boji dobra se zlem, nakonec zůstane jen mystické město Nebeský Jeruzalém. A právě po vzoru Nového Jeruzaléma Karel postavil Nové Město pražské. Není to úplně doložené, ale potvrzuje to řada nepřímých důkazů. Třeba dnešní Karlovo náměstí se velice podobá Chrámové hoře v Jeruzalémě. Takže až přijde konec světa, víte, kam se máte jít schovat.
Držte si klobouky, stavíme!
Zatímco Karlův otec Jan Lucemburský toho u nás moc nepostavil, Karel se odkutálel daleko od stromu. Jakmile se stal českým králem, rozjel to ve velkém stylu. Tady kostel, jinde klášter, na kopci hrad; České království se proměnilo v jedno velké staveniště. Doslova na zelené louce nechal postavit Nové Město pražské, čímž se do té doby nevelká Praha zařadila mezi největší evropská města, jako byly Benátky, Paříž či Londýn. Kam se na nás tenkrát hrabala Vídeň! A Berlín byla jen trochu větší vesnice, kdežto v New-Yorku bydleli akorát tak bobři.
Nový Jeruzalém v akci
Karel nejen že Nové Město pražské založil a postavil, ale také se mu postaral – jak bychom řekli dnes – o turistický ruch. Když se stal králem Svaté říše římské, přikázal relikvie z korunovačního pokladu ukazovat ze speciálního pódia uprostřed Dobytčího trhu, dnešního Karlova náměstí. Byly tam samé zajímavé kousky, třeba takzvané Kopí osudu, kterým římský legionář Longinus probodl Ježíše Krista přibitého na kříži, koruna Karla Velikého, různé ostatky světců a podobné kuriozity. Když potom Karel zařídil, aby papež k vystavování zavedl zvláštní svátek, začali do Prahy každoročně jezdit poutníci z celé Evropy a na vrcholu slávy jich tu bylo na sto tisíc, tedy mnohem víc, než všech obyvatel Prahy. Tenkrát totiž ještě poutě stály na jednom místě a lidé jezdili za nimi.
Jméno mé Petr Parléř
V naší rodině byli všichni chlapi stavitelé a kameníci, naší specialitou byly mimo jiné katedrály na klíč. Karla jsem poznal u nás v Gmündu, mně bylo tenkrát sotva dvacet a jemu už skoro dvakrát tolik, ale hned jsme si padli do oka. On totiž tenkrát hledal nástupce za Matyáše z Arrasu na stavbě katedrály, no a vybral si mě. Měl na lidi čich a nikdy nelitoval, protože jsme pak stavěli, až z toho šla hlava kolem. Jen mě mrzí, že jsme tu pražskou katedrálu nestihli dokončit. Alespoň jsem tam tajně vytesal reliéf psa, který honí kočku. Schválně, jestli najdete, kde.
Kříž s křížem
Když se podíváte na mapu Nového Města, zjistíte, že pět gotických chrámů, které tu Karel založil, tvoří znamení kříže. Na koncích ramen jsou to postupně svatá Kateřina, Zvěstování Panny Marie Na Slupi čili Na Trávníčku, svatý Karel Veliký a nakonec kostel u kláštera Na Slovanech, který je zasvěcen tolika světcům, že se sem ani nevejdou. Ve středu kříže leží svatý Apolinář. Udělal to Karel záměrně, nebo je to náhoda? Pro první možnost svědčí fakt, že Karel miloval symboly všeho druhu – taková byla prostě doba. Na druhou stranu kříž z kostelů nebyl odnikud vidět, letadla nelétala a městské plány se netiskly.
Šlo to i bez hypotéky
Karel IV. to dělal přesně opačně, než dnešní developeři. Nejprve vykoupil pozemky za hradbami Starého města od původních majitelů, na nich založil Nové Město pražské, a parcely na stavby domů pak rozdával všem poctivým občanům, kteří tu chtěli bydlet. Nic nestály dokonce ani ty nejvýnosnější, což byly už tenkrát ty v okolí dnešního Václavského náměstí. Císař navíc nové měšťany na celých dvanáct let osvobodil ode všech daní. Měli jedinou povinnost – postavit na přiděleném pozemku do osmnácti měsíců patrový dům z nehořlavého materiálu, tedy kamene a cihel. Kámen byl navíc zdarma, platila se jen práce. Díky té až neuvěřitelné štědrosti panovníka vyrostlo na zelené louce do čtyř let asi šest set domů. Věčná škoda, že nám tyhle středověké postupy nevydržely dodnes.
Drž tu svíčku rovně!
Ve středověku nebyly žádné „džípíesky“, ani laserové dálkoměry. Největší vymožeností v oboru byl kompas, a i ten tehdy v celé Evropě znalo jen pár zasvěcenců. Při vyměřování základů nezbývalo, než používat všelijaké fígle. Světové strany se určovaly podle pohybu Slunce po obloze, vždyť se tenkrát ještě jihu říkalo poledne a severu zase půlnoc, východ a západ zůstaly v češtině dodnes. Svislé linie určovala olovnice, rovné se v terénu vyměřovaly ve tmě pomocí svíček, protože plamen v noci byl vidět líp, než nějaká tyčka ve dne. A když se netrefili přesně, tak to postavili trošku nakřivo. No a co? Byl přece středověk...
Gotičtí hasiči
První požární řád v českých zemích byl vydán už ve čtrnáctém století v Praze. Bohužel není datovaný, takže nevíme, zdali to bylo už za Karla IV., nebo až v období vlády jeho syna Václava IV. Každopádně Karel byl muž prozíravý, věděl, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán a trval na tom, aby byly domy na Novém Městě stavěné z kamene. Díky tomu se jim požáry dlouho vyhýbaly. Na rozdíl od Pohořelce, který se vznítil tolikrát, že z toho dostal jméno.
Poklad ve věži
Určitě nejkrásnější ze všech staveb Karla IV. je kaple svatého Kříže na hradě Karlštejně. Původně to měl být obývací pokoj, protože tu byl krb a taky prevét čili zařízení, pro něž naši předkové užívali jadrné slovo sráč. Když Karel získal Kopí osudu a další relikvie Svaté říše římské, nechal krb proměnit na trezor a komnatu na kapli, kde říšský poklad hlídalo nebeské vojsko 130 obrazů Mistra Theodorika. Jen ten prevét byl zazděn a žádnou novou funkci nezískal.
