King a marketing
Znal středověk něco podobného, čemu dnes říkáme reklama? Kdo a jak před staletími nejvíc ovlivňoval veřejné mínění? Byly už tenkrát hromadné sdělovací prostředky? Tento díl je zasvěcen středověké podobě marketingu.
Výhoda pro domácí
Karel IV. byl schopný ekonom a také vizionář. Jako jeden z mála panovníků své doby všemožně podporoval rozvoj obchodu na souši, po řekách i mořích. Opravoval silnice a stezky, lapal loupežníky a škůdce, udržoval vodní cesty splavné. Plánoval dokonce vybudovat vodní cestu Dunaj – Vltava – Labe. Dnes bychom řekli, že investoval do infrastruktury. Mimořádně výhodné podmínky vytvořil pro pražské kupce, když je zvláštním privilegiem osvobodil od všech cel ve Svaté říši římské. Škoda, že neplatí dodnes.
Středověký „net“
Přes území Bohemie, dnešních Čech, už ve starověku vedlo několik důležitých obchodních tras. Hlavně takzvaná Jantarová stezka propojující pobřeží Baltu a Středozemního moře. Síť kupeckých cest byla vlastně takový hodně pomalý středověký internet – přepravovalo se po ní nejen zboží a cestující, ale také informace. Vždyť mezinárodní pošta ještě neexistovala a služby poslů si kromě panovníků mohli dovolit jen ti nejbohatší.
První sociální sítě
Středověká krčma plnila mnoho důležitých funkcí zároveň. Samozřejmě se tu jedlo a pilo, také se tu ale šířily informace a nemoci, dojednávaly obchody, pořádaly kulturní akce, kuly pikle a hrály různé hry. Dnes bychom to nejspíš nazvali polyfunkční centrum, ale krčma zní rozhodně lépe. Bez krčem by se nedalo cestovat, protože koně i lidé si potřebovali v pravidelných vzdálenostech odpočinout a nabrat novou energii. Krčmy byly poslední výspou středověké civilizace, protože stály podél cest i na úplné samotě a stávalo se i to, že kolem krčmy postupně vyrostla celá vesnice.
Prareklama
O tom, jak vypadala marketingová komunikace v době Karla IV., nás poučí nejstarší české drama Mastičkář. Sluha Rubín tu vychvaluje smrduté výrobky svého mistra Severína ve verších: „Toto ti jest mast tak drahá, že ji nemá Vídeň ani Praha, činila ji paní mladá, vše z komárového sádla.“ Najdeme tu už všechny rysy moderní reklamy: Zboží s puncem světovosti se prodává dráž. Sexuální symbol přitahuje pozornost a zákaznice si namlouvají, že po použití budou vypadat jako modelka z obalu. Pomyslnou třešničkou na dortu je to nesmyslné, ale vědecky znějící komáří sádlo, místo nějž dnes jako diví kupujeme přípravky s obsahem arganového oleje či kyseliny hyaluronové. Dobrá práce, pane Rubín.
Sůl nad med
Přestože naše země od pradávna oplývala mlékem a strdím (což je, kdybyste náhodou nevěděli, med), chyběl tu ale jeden důležitý nerost – sůl. A protože na nedostatek soli se dá i zemřít, musela se k nám vždy dovážet. A když se něco dováží, musí se logicky zase něco jiného vyvážet, třeba právě ten med, dále kožešiny, otroci nebo stříbro. Takže v Čechách už od nejstarších dob kvetl mezinárodní obchod a s ním také raná, i když ve srovnání s dneškem úplně prostinká reklama.
Rozkolísané ceny
Ceny potravin ve středověku se měnily mnohem víc a rychleji než dnes. Hlavně proto, že nebylo možné rychle převážet množství zboží na velké vzdálenosti. Třeba když byla v Čechách neúroda obilí, nedalo se tak snadno dovézt ze zahraničí, takže se u nás prudce zvýšily nejen ceny zrní a mouky, ale taky chleba a piva, které se z něj vyráběly. Čím bylo pivo dražší, tím lidé pili víc vody a tím častěji umírali na infekční nemoci. Při nedostatku kameníků si ti, kteří přežili, mohli diktovat vyšší ceny. A tak neúroda zdražila třeba i výstavbu katedrály.
Kázáníčko, kázání
Po celý středověk, vlastně až do vynálezu knihtisku v polovině patnáctého století, si římská církev po celé Evropě udržovala monopol na vzdělání a tím i na šíření informací. Jediné hromadné sdělovací prostředky té doby byly kazatelny v kostelích a církev toho využívala pro dobro všeho lidstva, ale nezapomínala ani na vlastní prospěch. Když nedlouho před Karlovou smrtí vypukl v církvi velký rozkol a papeži začali válčit mezi sebou navzájem, systém se začal rozpadat. Toho využily univerzity, které se postupně vymanily z církevní správy, a církev svůj monopol ztratila. Novým masovým médiem se pak staly tištěné knihy a noviny, ale to už byla úplně jiná doba.
První supermarket pod širým nebem
Než Karel IV. založil Nové Město, prodávalo se v Praze všude všechno. Pak ale možná sám Karel dostal výtečný nápad trhy rozdělit podle druhů zboží. A tak se od té doby na Staroměstském rynku prodávala jen sůl, zvěřina a ryby. Na dnešním Karlově náměstí živý dobytek, na Václavském zase koně. Oves i seno byly k mání na Senovážném náměstí, maso v Lazarské ulici, kde stála po celé její délce řada masných krámů, a ovoce logicky na trhu ovocném. Stavební i palivové dřevo zase v Podskalí, kde přistávaly vory plavící po Vltavě klády z jihočeských hvozdů. Výhody byly jasné – zákazníci si mohli na jednom místě porovnat kvalitu i ceny od různých dodavatelů. Stejně jako v dnešních obchodních domech.
Jak se kazila měna
Peníze se za starých dobrých časů razily z drahých kovů, zlata a stříbra, ty drobné z mědi či mosazi. Nebyly to jen papírky potištěné obrázky a číslicemi. Takže se nemohlo stát, že by zčistajasna ztratily svou cenu, jak se to občas stává dnes. Hodnota peněz však kolísala i ve středověku. Když panovník potřeboval víc peněz, než měl v pokladnici, třeba na válku, začal snižovat obsah drahých kovů v mincích. Výsledek byl velmi podobný, až na to, že v bankovkách už nenajdete zlata či stříbra ani co by se za nehet vešlo.
Kolik co stálo?
Za Karla IV. se u nás platilo nejčastěji pražskými groši, velké sumy v kopách čili po šedesáti. Pražský groš byla tehdy ještě solidní mince ražená z kutnohorského stříbra o průměrné ryzosti 80 procent a váze 3 gramů. Jak už jsme si řekli, ceny kolísaly, ale běžně bylo možné za 1 groš koupit buď tři půlkilové bochníčky chleba, jeden malý nůž (proto se dodnes říká „za groš kudla“), deset piv, nebo kus másla. Slepice stála 1,5 groše, kráva 45 grošů, hřebec 6 kop grošů, dům na Novém Městě 30-50 kop grošů, velké dělo 300 kop grošů. Zedník si za den vydělal 1 groš, tesař 2 až 3 groše. Střídmý intelektuál, například mistr Jan Hus, si podle odhadů vydělal až 60 kop grošů ročně, tedy necelých 10 grošů denně.
