Gotický sex
Byl Karel IV. sexista? Měly ve středověku ženy nějaká práva? A co tehdy znamenalo být queer? Tento díl je věnován problematice středověké sexuality a vztahům mezi pohlavími.
Zákon proti ženám
Karel IV. ženy zbožňoval a choval se k nim jako pravý rytíř, v politice však příkladem genderově vyváženého přístupu rozhodně nebyl. V ústavním zákoníku Svaté říše římské, takzvané Zlaté bule Karla IV. je psáno, že římským králem i jeho voliteli, kterým se říkalo kurfiřti, smějí být jedině muži. A protože český král byl automaticky také říšským kurfiřtem, byly v našich dějinách královny pouze manželky králů. Skutečnou panovnicí byla jen jediná, Marie Terezie. Od té doby se toho hodně změnilo, ale prezidentku jsme taky ještě neměli.
Pokuta za vyhnání z ráje
Rozporuplný pohled na ženu vycházel z interpretace Bible jakožto nejvyšší autority středověkého myšlení – hned na začátku Bůh stvořil nejprve muže a teprve z něj ženu. Podle Bible byla první žena Eva sice pramatkou všech lidí na zemi a jako taková by si zasluhovala nehynoucí úctu, ale zároveň podlehla svodům ďábla, přemluvila Adama, aby utrhl zakázané jablko poznání a tím na celé lidstvo uvrhla dědičný hřích. Vztah mezi mužem a ženou se přirovnával k Ježíši a církvi, Kristus byl vlastně mystickým manželem církve. Muž měl být nadřazen ženě také proto, že ona sama nebyla schopná ovládnout své hříšné tělo.
Manželství bez zbytečných řečí
Urození lidé ve středověku považovali manželství za příliš důležité na to, aby se uzavíralo z lásky. Partnery svým potomkům vybírali rodiče s ohledem na to, aby do rodiny přinesli co nejvíce majetku a zajistili potřebnou prestiž. Sňatky se často uzavíraly už mezi nemluvňaty. Karel IV. byl v tomto oboru přeborníkem. Jeho samotného oženili se sestřenicí francouzského krále Blankou z Valois už ve věku, kdy dnešní děti teprve začínají chodit do školy. A sám svého syna a nástupce Václava zasnoubil s dcerou svého kamaráda Alžbětou z rodu Hohenzollernů dokonce v době, kdy chlapci ještě nebyl ani rok. Měšťané naopak sňatky uzavírali až v poměrně zralém věku. A v těch nejchudších rodinách se dívky většinou vdávaly hned, jakmile mohly mít děti.
Jak vypadá muž?
Urozené dámy ve středověku vstupovaly do stavu manželského zcela nepoučené o tajemstvích lásky. Sexuální výchova ve školách nebyla. A i kdyby byla, děvčata do škol nesměla. A i kdyby směla, skoro žádné školy nebyly. Matky o tomto tématu se svými dcerami nemluvily, a tak se většina dívek o jistých anatomických rozdílech mezi mužem a ženou dozvěděla teprve až o svatební noci. Paradoxně na tom byly lépe holky z venkova – ty ledacos odkoukaly od domácích zvířat případně od rodičů, protože všichni tenkrát spali na jedné hromadě a manželské povinnosti se musely plnit i tehdy, kdy děti jenom předstíraly, že spí.
Vyvážený svatý
Jedním z mála průkopníků rovnosti mezi pohlavími ve středověku byl proslulý teolog Tomáš Akvinský, i když jeho argumentace byla trochu úsměvná. Tvrdil totiž, že kdyby si Bůh přál, aby byla žena muži podřízená, stvořil by ji z Adamovy nohy. Kdyby naopak chtěl, aby byl muž podřízen ženě, stvořil by ji z hlavy. Ale protože Eva vznikla z Adamova žebra, které je blízké srdci, jsou si muž se ženou před Bohem rovni. Na základě jeho učení začala církev při sňatku vyžadovat souhlas obou manželů, což předtím nebylo zdaleka samozřejmé.
Sodomský hřích
Homosexualita se ve středověku nazývala sodomstvím podle biblického příběhu o občanech měst Sodomy a Gomory, kteří tak toužili po sexu s božími posly, až je Bůh vyhubil sírou a ohněm. Za sodomství se také považovala soulož se zvířaty a heterosexuální anální styk. To vše bylo zločinem a trestalo se bez milosti smrtí. A to obzvláště krutě – rozřezáním pilou po zavěšení hlavou dolů, upálením a podobně sadisticky. I náš Karel IV. za svého pobytu v toskánském městě Lucca přikázal upálit sodomitu, kterého přistihli při činu.
Výjimečná žena
Svatá Anežka Česká se sice narodila zhruba o 100 let dřív než Karel IV., ale je příkladem výjimečného postavení ženy ve středověku. Její rodiče, český král Přemysl Otakar I. a Konstancie Uherská, ji už ve třech letech dali na výchovu do klášterů, kde se naučila číst a psát, a kde získala na tu dobu mimořádné vzdělání. Zasnoubena byla už v dětství, ale první ženich brzy umřel, a otec toho druhého vybral „vhodnější“ partii. O Anežčinu ruku se ucházeli další nápadníci, ale ze svatby pokaždé sešlo. Po špatných zkušenostech se Anežka rozhodla, že se nevdá a vstoupila na duchovní dráhu. Založila jediný český rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, který působí dodnes, a také dvojklášter žen i mužů řehole svatého Františka. Celý život obětavě pomáhala chudým a nemocným. Ovládala několik jazyků a dopisovala si s papeži i se svatou Klárou. Ve službách svého rodu Přemyslovců také vedla řadu úspěšných diplomatických jednání. Přitom se dožila úctyhodného věku sedmdesáti jedna let.
A Šaty dělají pohlaví
Zatímco v dřívějších dobách nosili příslušníci obojího pohlaví přibližně podobné oblečení, ve středověku se staly šaty rozlišovacím znakem a porušení oděvních pořádků se přísně trestalo. Ženám bylo přísně zakázáno nosit kalhoty a jiné symboly mužnosti, vdané ženy si musely zahalovat hlavy. Ačkoliv církev zakazovala marnivost, lidé hojně používali líčidla a voňavky, muži často více, než ženy. Kosmetický průmysl ještě neexistoval, takže byly k mání jen prostředky přírodní, což ale neznamenalo, že byly také zdravé. Kupříkladu žádoucí bledou pleť zajistila prudce jedovatá olovnatá běloba, oči se zkrášlovaly kapáním šťávy z neméně jedovatého rulíku zlomocného.
Rozvod ve středověku
Rozvod, jakým dnes končí téměř polovina českých manželství, nebyl ve středověku možný. Církev považovala (a dodnes považuje) manželství za jednu ze sedmi svátostí a jakmile bylo platně uzavřeno, už ho nemohla zrušit žádná lidská moc. Mohlo být ale prohlášeno za neplatné, a to jen za přesně určených podmínek: pokud před sňatkem nebo po něm jeden z manželů přijal křest a ten druhý ne, nebo byli ženich a nevěsta pokrevní příbuzní čtvrtého (bratranec – sestřenice) a nižšího stupně, nebo jestliže manželství vinou jednoho z partnerů zůstalo bezdětné. V ostatních případech mohli žít manželé odděleně, ale už nemohli uzavřít nový sňatek.
Pracující ženy
Pokud neměly to štěstí narodit se v královské nebo alespoň hodně bohaté rodině musely ženy ve středověku celý život tvrdě pracovat. Některé práce byly považované za vhodné jen pro ženy. Například děvečkou logicky nemohl být muž. Stejně tak by se žádný muž nesnížil k předení nití, proto také když rod neměl žádné mužské potomky, takzvaně „vymřel po meči“. Ženy také často bývaly kramářkami, hokyněmi, služkami, kuchařkami, obsluhovaly v lázních i krčmách a vychovávaly děti. Přitom dostávaly průměrně o polovinu menší plat než muži. Dnes je to jen o čtvrtinu, takže jsme se ve srovnání se středověkem trochu zlepšili.
